Hradní skvosty
Zlatá ulička, Královský palác a Bazilika sv. Jiří
Na Zlaté uličce nikdy nežili žádní alchymisté. Zde je to, co je o ní skutečně pravda, o Vladislavském sále, druhé pražské defenestraci a Bazilice sv. Jiří.
Check dates and availability ↗Zlatá ulička, Královský palác a bazilika sv. Jiří: klíčové informace
| Místo | Klíčová informace |
|---|---|
| Zlatá ulička | Legenda o alchymistech je nepravdivá; základní kámen položen 16. září 1597; 16 domků, z toho 9 s expozicí života v uličce |
| Zlatá ulička, dům č. 22 | Franz Kafka zde žil v letech 1916–1917 a napsal zde většinu povídky „Venkovský lékař |
| Vladislavský sál (Starý královský palác) | Více než 60 m dlouhý, 16 m široký; postaven v letech 1490–1502 Benediktem Riedem; neklenutá žebrová klenba; koná se zde volba českého prezidenta |
| Druhá pražská defenestrace | 23. května 1618; dva místodržící a sekretář spadli z výšky asi 15 m a přežili; vyvolala třicetiletou válku |
| Bazilika sv. Jiří | Založen roku 920 knížetem Vratislavem I., vysvěcen 921; dnešní podoba je výsledkem přestavby po požáru v roce 1142 |
Zlatá ulička: žádní alchymisté zde nikdy nežili
Oblíbená přezdívka Zlaté uličky, „ulice alchymistů“, je moderní legenda, nikoli historický fakt – v těchto domech žádní alchymisté skutečně nežili ani nepracovali. Dokonce i skromnější, často opakované vysvětlení, že zde žili zlatníci, historici zpochybňují. Jedna teorie o původu názvu je mnohem prozaičtější: ulice mohla být nazvána „zlatou“ ironicky, protože byla spíše znečištěna odpadem, než aby se v ní nacházelo něco vzácného. Pokud uslyšíte průvodce nebo pamětní desku opakovat příběh o alchymistech jako fakt, stojí za to vědět, že jde o mýtus, který vlastní historie hradu nepodporuje – berte to jako folklór, ne jako záznam.
Zlatá ulička dnes: šestnáct domů, pět století života
Základní kámen uličky byl položen 16. září 1597 a jejích šestnáct malých domků bylo vestavěno do prostoru mezi severními hradbami a starým purkrabstvím. Devět ze šestnácti domů dnes hostí stálou expozici o tom, jak vypadal každodenní život v uličce v průběhu pěti století – od původních řemeslníků a hradních zaměstnanců, kteří zde žili, až po pozdější obyvatele. Je to kompaktní, příjemný úsek k procházce a expoziční domy navozují autentický pocit, jak stísněná a obydlená tato část hradu ve skutečnosti byla, v kontrastu s velkolepými palácovými sály nedaleko.
Dům č. 22: kde psal Kafka
Franz Kafka žil v domě č. 22 na Zlaté uličce, v domě své sestry Otýlie, v letech 1916 až 1917 a napsal zde většinu povídky „Venkovský lékař“. Je to drobná, specifická literární poznámka pod čarou v mnohem starším areálu a právě díky tomuto spojení patří dům k nejnavštěvovanějším zastávkám podél uličky. Pokud vás zajímá pražská literární historie spíše než jen královská a vojenská minulost, je to jediný dům na Zlaté uličce, u kterého stojí za to zpomalit – na rozdíl od širší pětisetleté expozice v ostatních devíti domech.
Vladislavský sál: rytířské turnaje a prezidentské volby
Uvnitř Starého královského paláce je Vladislavský sál tím nejvýraznějším prostorem: přes 60 m dlouhý a 16 m široký, postavený v letech 1490 až 1502 architektem Benediktem Riedem. Jeho pozdně gotická žebrová klenba se klene přes celou šíři sálu bez jediné střední podpory, což byl na svou dobu skutečný inženýrský počin. Sál byl původně postaven dostatečně prostorný pro rytířské turnaje konané v interiéru, kdy do něj jezdci vjížděli přímo na koních, a historicky hostil královské korunovace. Dnes je stále aktivně využíván: v tomto sále je parlamentem volen český prezident.
Druhá pražská defenestrace
23. května 1618 vyhodili protestantští šlechtici dva katolické místodržící a jednoho písaře z okna České kanceláře – událost dnes známá jako Druhá pražská defenestrace. Všichni tři spadli z výšky zhruba 15 metrů a všichni tři přežili. Právě tento jediný fakt je na příběhu skutečně překvapivý; konkurenční legendy vysvětlují přežití různě – hromada hnoje zmírnila pád, nebo šlo o boží zásah, podle toho, kdo vypráví – ale ani jedno vysvětlení není prokázaným faktem, takže je nejlepší to nechat jako otevřenou záhadu. Samotný incident je tím, co spustilo třicetiletou válku.
Bazilika sv. Jiří: založena 920, přestavěna 1142
Bazilika svatého Jiří je nejstarší dochovaný kostel na Pražském hradě, založený knížetem Vratislavem I. v roce 920 a vysvěcený o rok později, v roce 921. Ale nepředpokládejte, že budova, na kterou se díváte, pochází z 20. let 10. století – po požáru byla bazilika z velké části přestavěna v roce 1142 a právě tato románská přestavba se dochovala dodnes a určuje současný vzhled stavby. Datum založení vám napoví, jak stará je historie tohoto místa; viditelné zdivo vám naopak ukáže, jak skutečně vypadala románská přestavba raně středověkého kostela – a to je dobré mít na paměti, než vstoupíte dovnitř.